Ráno jsme odcestovali z autobusového nádraží v Algecirasu do města La Línea, kde jsme vystoupili na konečné na okraji města. Pak jsme se vydali na prohlídku města Gibraltar.

Hned kousek od "celnice" je taková zvláštnost. Gibraltar je britské zámořské území - má vlastní měnu, elektrárnu, školy, přístav a mezinárodní  letiště. Ale protože má celkem malé území tak jediná příjezdová silnice zde kříží letiště. Když je třeba odletět nebo přiletět s letadlem, uzavřou závory hlavní komunikaci, najedou ještě pro jistotu auta a letadla mohou létat. Auta a pěší čekají.

A tady je pohled na letiště od hradu:

Nejprve jsme navštívili náměstí Casemates a odtud se přesunuli do supermarketu Morrisons u přístavu, abychom nakoupili. Dále jsme pokračovali ulicemi na východ a začali stoupat po schodištích k hradu. Když jsme dosáhli hradního objektu, zaplatili jsme vstupné  (zde vstupenka)

do přírodního parku s několika pamětihodnostmi. Ty byly vyznačeny na mapce přiložené ke vstupence a my jsme je v průběhu dne všechny navštívili. Nejprve jsme vystoupili na věž maurského hradu,odkud byly skvělé výhledy na město a okolí.

V dalším objektu (City Under Siege Exhibition) jsme viděli sochy vojáků ve volně přístupném domě a přilehlém dvoře. Kousek výše odtud se ukrývalo v podzemí malé vojenské muzeum, a to opět bez obsluhy.

Nejpřitažlivější z vojenské historie Gibraltaru však byly ,,Tunely velkého obléhání ". U vchodu nám orazítkovali vstupenky a my vstoupili do jednoho dlouhého tunelu vytesaného do skály s četnými výklenky (místnostmi).

Dále jsme se přešli k Apes Den, což byl uzavřený dvorek pro krmení opic. Následoval náročný výstup po schodištích na hřeben skalního masívu. Pohodlnější návštěvníci mohou využít lanovky.

Dokonce si opičky "přivlastňovali" i schody :

 

Ovšem nedráždit, cedule je dosti výmluvná ! Zdeněk si vzal jednu opičku na rameno a dal jí oříšek. Opička však chtěla další (to je fígl průvodců = stále opičku "uplácejí") a Zdeněk neměl. Nejdříve packou dala najevo nespokojenost a po chvíli jej trochu kousla - asi se mu to nelíbilo, protože ji shodil.

 

 

 

 

Odtud jsme dále stoupali po dlouhém schodišti až na hřeben skály. Toto ideální vyhlídkové místo bylo zároveň i místem setkávání zdejších makaků.

Problémy měli i výpravy, aby s autobusy odjely :

Jako všechna malá  zvířátka, i opičky byly roztomilé :

Následoval kratší výstup k horní stanici lanovky, kde po obvodu zdejší restaurace na nás čekaly další skvělé výhledy.

A při dalším postupu pohled na lanovku

Dále jsme se po místní silničce přesunuli k jeskyni svatého Michaela a prozkoumali její interiér.

Pak už nám zbyl čas pouze na sestup ze skály do centra města a pěší pochod po Main Street a dalších ulicích až na hranice Gibraltaru. Z přilehlého města La Línea jsme následně odjeli autobusem do Algecirasu, kde jsme si v hostelu la Palma vyzvedli svá zavazadla. Poté jsme absolvovali jízdu moderní vlakovou soupravou do města Ronda. V Rondě jsme si našli levný hostel, který nám poskytl třílůžkový a dvoulůžkové pokoje bez sociálního zařízení. V prvním patře, kde jsme byli ubytovaní, se nacházel jeden WC a jedna koupelna s toaletou. Ještě jsme si zašli nakoupit do otevřeného obchodu s potravinami (poblíž bývalé býčí arény) a poté jsme přespali v novém ubytovacím zařízení.