V 9.10 hod se vydala naše skupina v doprovodu dvou průvodců do pouště na velbloudech. Zajímavé bylo, že ne všichni velbloudi jsou stejní -jsou mezi nimi i silnější kusy. A tak jsme byli vybíráni podle hmotnosti - nemohli jsme si tedy určit pořadí v jakém půjdeme.
Nasedání "jistí" vždy oba průvodci - přeci jenom při zaváhání je možné sletět. Při přesunu do oázy vedl jeden průvodce "kolonu" 4 velbloudů a druhý 3 velbloudy.
Nejdříve bylo nutno si na velblouda zvyknout - k lepšímu chycení zde byla "řidítka". Potom to ale byla pohodová cesta , i když pod náporem slunečních paprsků - byli jsme důkladně namazáni. "Pruhovaný" nárt přesně kopírující kožené přesky sandálů je důkazem, jak může dopadnout celé tělo.
Během cesty nám jeden z průvodců ukázal písečnou ještěrku, kterou vyhrabal v písku. Po hodině a půl jsme dorazili k malé oáze a sesedli z velbloudů.
Zde jsme měli téměř tříhodinovou přestávku během níž nám průvodci připravovali oběd. Protože slunce nepolevovalo, nejvíce času jsme trávili v přístřešku.
Vedle jsme kupodivu objevili "stánek" s občerstvením i ledničkou - nebylo vidět odkud bere energii - takže asi plynová (?). Jeden z našich průvodců nám přinesl čaj a chtěl si povídat. Bohužel většina výpravy mnoho angličtiny (o francouštině nemluvě) nepobrala. K obědu byl "tajine". Nikdo (kromě mě) nic nenamítal proti tomuto jídlu. Prý takto skromně místní jedí. Je to drobet masa (na každého 2 sousta) obklopené vařenými plátky mrkve a brambor. Později v Meknésu, když jsme objevili grilovaná kuřata, tak se všichni "přežrali" a konečně přiznali pravdu. V 13.30 hod jsme nasedli opět na velbloudy a vydali se na zpáteční cestu.
V 18.30 hod jsme se svými zavazadly nastoupili do dvou taxíků a nechali se přepravit z Merzougy do Rissani.
V 19.30 hod jsme vystoupili před kanceláří společnosti CTM a zakoupili si lístek na přepravu našich zavazadel. Poté jsme nastoupili do autobusu CTM a odjeli do města Errachidia. Zde jsme se museli rozdělit, protože 7 míst v jednom buse nebylo, a tak tímto spojem pokračovali do cílového místa pouze dva z naší skupiny. Naše pětice byla posléze odvedena z autobusového nádraží místním zaměstnancem ke kanceláři společnosti CTM nacházející se asi 300 metrů od nádraží. A to bylo veliké štěstí, protože sami bychom to nenašli. V kanceláři jsme zaplatili a předali k přepravě naše zavazadla. Zde důležitá poznámka : Svá zavazadla je nutno si hlídat (především během noci). Na zastávkách řidič jednoduše otevře zavazadlový prostor a lidé vloží nebo si vezmou svá zavazadla. Nic ale nebrání nějakému místnímu zlodějíčkoví nenápadně se přitočit, sebrat bágl a zmizet. Naštěstí jsme seděli úplně vpředu a tak jsem vždy vyběhl ven a sledoval vykládání zavazadel.