Brzy ráno jsme vystoupili ve stanici Valencia-Nord a odtud jsme šli souběžně s železniční tratí na 700 metrů vzdálené nádraží J. Sorolla. Tam jsme si zakoupili místenky a vyčkali příjezdu vlaku s typovým označením Alvia.
Po nástupu do této soupravy nám průvodčí rozdala malá sluchátka, a my je mohli zapojit do zdířek mezi sedačkami.
Tam jsme měli na výběr mezi čtyřmi rozhlasovými stanicemi a jedním TV vysíláním, které se zobrazovalo na monitoru upevněného u stropu vagónu. Cesta vlakem ubíhala rychle, neboť jsme dosahovali rychlosti přes 200 km/h. Po příjezdu do železniční stanice Madrid Atocha jsme si uschovali všechna svá velká zavazadla do jediné ukládací skříňky. Následně jsme hledali obchod s přístupem na internet, abychom si mohli vytisknout palubní vstupenky (online odbavení) do letadla. Otevřený byl obchod na ulici Príncipe, kde nám obsluha vytiskla potřebné letenky. Odtud jsme přešli přes důležité náměstí Puerta del Sol a poobědvali v nedaleké restauraci. Následovala prohlídka hlavního náměstí (Plaza Mayor)
a okolí královského paláce.
Dále jsme zamířili na náměstí de Cibeles, a po Paseo del Prado se vraceli na nádraží Atocha. Tam jsme si vyzvedli svá zavazadla a městskou rychlodráhou (linie C1) odcestovali na konečnou stanici Aeropuerto-T4. Odtud jsme použili bezplatný autobus k přesunu na terminál 1 (zastávka Aeropuerto1). Potom jsme si odbavili svá zavazadla a následovalo odbavení osobní. Z důvodu technických problémů nebylo naše letadlo přistaveno v uvedený čas.
A tak jsme ve frontě cestujících čekali na náš spoj, který byl tři hodiny opožděn.
Následoval přerušovaný spánek v letadle.
Letušky v letadle nás informovaly během letu jednak v angličtině a pak v češtině. V jednotném prostoru pro cestující se nacházelo 30 řad sedadel po šesti v jedné řadě a s jednou uličkou uprostřed. "Vypadalo to v něm drobet jako v přeplněném autobuse" :
Letadlo tedy mohlo pojmout až 180 pasažérů a bylo obsazeno téměř na 100%. Během závěrečných fází letu jsme pociťovali větší turbulence, při nichž jsme museli mít zapnuté bezpečnostní pásy. O půl třetí ráno jsme přistáli na ruzyňském letišti u terminálu 2. V letištní budově jsme pak ještě pobývali 1,5 hodiny a poté se dvěma autobusovými spoji nechali převést na hlavní nádraží. Tam jsme vyčkali přistavení rychlíku směřujícího do Českých Budějovic.