Ráno jsme opustili hotel a hned poté nastoupili do kvalitního autobusu společnosti Supratours, který měl kancelář a zastávku vedle hotelu. Do Marrakéše jsme v první fázi naší cesty jeli po kvalitní dálnici s panoramatem horské krajiny. Další úsek vedl po jakési okresní silnici a to převážně rovinatou krajinou až do města Chichaoua. Byla to první zastávka na naší trase a proběhla zde půlhodinová přestávka. Poslední úsek trasy autobusu vedl po okresní silnici a části dálnice opět rovinatou oblastí.

- - - - - - - - - - - - - - - - - -

Zde se stala příhoda s místní ženou a její malou dcerkou.Během cesty matka neustále nutila malou pít mléko - až nebylo v silách holčičky udržet obsah v trávicím traktu a "ohodila" okno. Matka vzala závěs (nic jiného asi neměla) a utírala okno (vše rozmazala) i malou.Na závěr klidně nechala své dítě patlat po okně a dále vše rozmazávat.Až do výstupu v Marrakéši bylo nutno snášet zápach zvratků a výstup byl vysvobozením.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Do Marrakéše jsme přijeli od západu a vystoupili na výchozím stanovišti autobusů Supratours vedle železniční stanice.

 

Odtud jsme šli po hlavní třídě Hassana II. a v hotelu Farouk si zajistili nocleh.Nutno podotknout, že to byl třetí v pořadí. Předchozí jsme museli odmítnout buď kvůli ceně nebo zatuchlému zápachu, který svědčil o minimálním používání pokoje.

Poté jsme v restauraci v přízemí hotelu Farouk ochutnali Menu du Chef - Tagine De Poisson.

Následovala prohlídka města a to procházkou po třídě Hassana II. a Mohammeda V až k bráně Bab Nkob. 

Dále jsme šli společně podél hradeb k Bab er Raha

a prošli jí za hradby. Dalšími ulicemi jsme se dostali k bráně, která vedla do spletitých uliček obrovského tržiště - mediny, která je vždy ohrazena zdí. Je to nejstarší arabská část každého města.Tady se polovina naší výpravy nechtěně odčlenila od zbytku skupiny. V medině nikomu nepomůže sebepodrobnější mapa, protože nikde není jediný název uličky (nelze napsat ulice) ani náměstíčka (nelze napsat náměstí). Pod pojmem mešita jsme si představovali téměř něco jako Hagia Sofia v Istanbulu. Trochu mátlo, že na internetu se nedala pořádně najít žádná mešita například z Marrakéše. Brzy jsme pochopili proč - mešitu v medině nepoznáte ani když před ní stojíte. Nedokážete odhadnout ani její tvar. Všechno je obklopeno obrovským množstvím všemožných trhovců. Vstup do mešity je samozřejmě bezvěrcům zakázán (na rozdíl od Istanbulu), ale vedle každé mešity je medersa - bývalá náboženská universita. Pak jsme se vrátili bránou, kterou jsme sem vešli a prohlédli si okolí minaretu Koutoubia.

Odtud jsme pokračovali na živé náměstí Djemaa El Fna .

Velice příjemné bylo čerstvé občerstvení - právě vymačkaný pomerančový džus za směšný peníz :

Z náměstí paprskovitě vycházejí "souky" tedy tlačenice - se vším možným.

Najali jsme si tedy kočár s koňmi a navštívili severní i jižní souky.

Mezery, které kočí nechával při předjíždění aut byly minimální. Při jízdě kolem královského paláce sám od sebe ukázal, že se nesmí točit kamerou – tomu se říká úcta k panovníkovi. 

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

V severní části města jsme navštívili především mešitu Ben Youssefa s medersou

a v jižní části Palác El Badi a královský palác

a také Palác Bahia. Celková doba jízdy byla asi 2 hodiny a cenu si již nepamatuji.

Je obecně doporučováno zůstat na náměstí El Fna do tmy. Poté se objeví typický orient. Různí kejklíři, zaklínači hadů, cvičitelé opiček a všemožné atrakce. Chvíli jsme obcházeli hloučky, brzy jsme ale museli odejít abychom našli hotel, který byl odsud dosti daleko.

 V hotelu horší kvality jsme získali 3 třílůžkové pokoje, každý se sociálním zařízením, ale se stísněným prostorem.