Ráno jsme vystoupili na nádraží společnosti CTM ve Fezu. Zde již čekal zbytek výpravy z prvního autobusu. Stanoviště CTM bylo situováno v jižní části města a tak jsme se nejprve pěšky přesunuli na vlakové nádraží.  

Poté jsme hledali levný hotel v blízkém okolí. Zde se nás zcela zadarmo (snad odměna v recepci) ujal nějaký průvodce a dovedl nás k nenápadnému hotelu Royal, kde jsme se ubytovali. 

Naše dva čtyřlůžkové pokoje měli sociální zařízení, avšak vybavení interiéru bylo starší. A v takovém stavu, že při mytí nohou v umyvadle se umyvadlo utrhlo a po nasazení na místo teklo,čímž se voda dostávala až do pokoje. Po krátkém pobytu jsme se vydali na průzkum čtvrti, ve které se hotel Royal nacházel - tzv. Nového města. Následovala jízda vlakem do města Meknes, v souladu s tištěným průvodcem, který radí nechat si Fez nakonec. Vystoupili jsme na nádraží El Amir Abdelkader  

a prošli kolem radnice na třídu Hassana II.

kde jsme poobědvali. Rozhodujícím faktorem bylo nalezení podniku, kde grilovali kuřata (dosavadních 6 dnů označuji za hrůzu) a všichni si dali dvojitou porci,která však poté nešla sníst. Stravování ve spojení se stavem pokojů na hotelech a fyzickými stavy jednotlivých členů  začal bořit plán počtu dní v Maroku.

Dále jsme pokračovali po třídě Moulay Ismaila a navazujících ulicích,

až jsme došli na náměstí El Hedim, které se postupně zaplňovalo.

Odtud jsme se vydali branou  

k mauzoleu Moulaye Ismaila. 

Interiéry byly nádherné.

 

Stěny místností byly pěkně zdobné v arabském stylu. Následovala "vynucená" procházka v uličkách čtvrti Dar El Kebira, protože jsme se snažili jít podle mapy. Postupně jsme se přestali v síti jejich slepých uliček orientovat .

 Nakonec jsme se vrátili na náměstí El Hedim a pochopili. My jsme (!) již v medině, nepotřebujeme projít branou El Mansour :

abychom se tam dostali. Po naší cestě od nádraží není vidět opevnění s branami - proto jsme stále chtěli nějakou projít. Proto jsme nakonec skončili ve čtvrti Dar El Kebira. Musíme se otočit a skrz náměstí El Hedim projít souky (trhy) a směřovat k Mederse Bou Inania. Po spatření :

a

bylo jasné, že medersu sami nenajdeme. Najali jsme si průvodce, který nás do medersy Bou Inania dovedl. Jinak hrozí, že se člověku "znechutí" nekonečné řady trhovců se vším možným a neustálé vrážení a vyhýbání kolem. Museli jsme se rychle proplétat davy abychom průvodce neztratili. Nepamatuji si přesně částku, kterou nakonec požadoval, ale vždy je lepší se dohodnout dopředu (snad i dát zálohu) . Medersu jsme navštívili a prohlédli si malé světnice pro studenty připomínající cely ve věznici. Vnitřní výzdoba vysokých stěn byla nádherná.

Potom jsme vystoupili do prvního patra, kde byly umístěny další studentské pokoje. Prohlídku jsme zakončili na střeše medersy, odkud byl výhled na domy mediny. Následovala procházka po medině, ze které jsme vyšli bránou El Berdaen v sousedství hřbitova na severní straně mediny.

A pohled "zevnitř" - 

Dále jsme se po bulváru Circulaire přesouvali k výchozí železniční stanici a odcestovali zpožděným vlakem do Fesu. Z nádraží jsme přešli do hotelu Royal a přespali v něm.