Ráno jsme se společně vydali na prohlídku Fesu. Někteří členové výpravy měli značné zdravotní potíže. Obešli jsme jižní hradby královského paláce - zde byla obava i fotografovat, protože vše je plně funkční a hlídá to armáda. Je to připraveno v kteroukoliv dobu pro krále Mohammeda VI.
Jako první jsme uviděli náměstí des Alaouites pojmenovaném po dynastii vládnoucí v Maroku v 18. století.
Dále jsme prošli celou Grande Rue des Merenios a pokračovali po Route du Tour, rue de Unesco a avenue de la Liberte a bylo jasné, že se blížíme k "opevněné" medině.
A došli jsme až k západní bráně Mahrouk. 
Opět nekonečné souky, b e z r a d n o s t :
Chtěli jsme navštívit medersu Bou Inania, kterou jsme nakonec našli.
Budova sestávala ze čtvercového dvora s ozdobnými stěnami a přilehlými místnostmi.
Nutno ale uznat, že i medersy začali být monotónně stejné. Odtud jsme pokračovali po hlavní ulici mediny, kde byl podobný obrázek jako v každé jiné medině.
Zvykáme si.
Také pohled z výšky na medinu je zajímavý.
Kdo je na tom zdravotně ještě v pořádku, tak obědvá.
Tento "podnik" zvenku .
Ale ne všechny pohledy jsou hezké. Všudypřítomný je "bordel" všeho druhu.
Chtěli jsme dojít ke Kairuánské mešitě. I v tištěném průvodci píší, že je "neuchopitelná" - to znamená, že stojíte před ní a nevíte o tom. Nemá žádný tvar, který by ji prozrazoval, je obklopena stánky. Pouze když zahlédnete vstup a za ním modlícíse postavu,tak ji můžete poznat.Také jsme si prohlédli interiér blízké medersy El Attarin.
Následoval přesun do čtvrti koželuhů, kde jsme přijali nabídku na návštěvu obchodu s vyhlídkou na koželužny.
Dále jsme se pomalu přesouvali k východu z mediny. Jakmile jsme se dostali za hradební zeď u mešity Er Rsif (což zdaleka není konec mediny), rozhodli jsme "většinou hlasů" o ukončení prohlídky a "zmizení" taxíkem.
Od nádraží jsme procházeli Novým městem: někdo povečeřel v restauraci, někdo šel na hotel a někdo na nákup. Závěrem dne jsme se všichni setkali v hotelu Royal, kde jsme strávili poslední noc v Maroku.